"Na vlnách růstu a krizí" - Naše pojetí tématu:

Tereza Kalinová:
Stále častěji se setkávám s horečnatou snahou „bojovat proti krizi“ a i na celkově klesajícím trhu splnit ambiciózní plány nastavené na nekonečný růst. Tato snaha je často následována pocity frustrace, selhání, bezmoci a vzteku, když se to nedaří.
Sama sebe se často ptám, jak se nejlépe vyrovnat s tím, že „jednou jsem dole a jednou nahoře“ – že mám období kreativity a růstu, kdy se všechno na co sáhnu daří, období lehké nudy, kdy vše běží jako po drátkách a období zmatku, ticha a závanů paniky, když se nedaří. Mě osobně pomáhá, když si uvědomím, že nic netrvá věčně – růst se časem zastaví a promění v pokles a i ten se časem zastaví a přehoupne v růst. Že obě fáze v sobě mají skryté dary a jsou pro můj celkový vývoj nutné a vyhnutelné stejně jako den a noc. A když, namísto abych s nimi bojovala, na těchto vlnách začnu surfovat – stávají se pro mě často branou do nové, nečekané a úžasné fáze.
(www.vedomybusiness.cz)

Jan Bílý:
Růst a zánik - jaro, léto, podzim a ...?
Co dělat, když firma neroste? Když neroste její obrat nebo zisk, když stagnují mé příjmy, upadá naše sláva, zmenšuje se vliv, když si nemohu koupit každý rok lepší auto nebo rychlejší počítač? Co si počít, když jediné, co roste, je strach a panika z možné zimy?
Posledních několik stovek let jsme se v našem vývoji vzdálili přírodě. Ta se vyvíjí a "roste" vždy v cyklech - po jaru a létu následuje podzim a zima. Musí následovat, jinak by to, co je živé, nemělo sílu žít. Po každé expanzi následuje vždy kontrakce, po každé diastole srdce jeho sytola. Na podzim se život stahuje dolů, do země, do říše Plúta. Energie se zjemňuje, navenek zastavuje a začne se ubírat směrem dovnitř. To je to, co jsme v našem omylu exponenciálního a stálého růstu zapomněli. To je to, co nám všudypřítomná "krize" nyní připomíná.
Pro naše podzimní setkání jsme proto - z mého pohledu - zvolili i podzimní téma: Jak se vyrovnat se zimou? A jako vždy to nejsme my, kteří "vědí" a kteří se o své rozumy chtějí podělit - fórum by nebylo fórem, kdyby to, co se bude dít, se nedělo "spontánně" a bez předem připraveného výsledku.
Tak jako podzim neví, co přinese zima (pouze se ví, že přijde, neboť je to ne-zbytné, tj. naše bytí se bez toho neobejde), tak i já nevím, jaké "podzimní" strategie na fóru vypracujeme. A právě na to, na to neznámé, nepřipravené a nové se těším. Nejen na zimu, ale i na jaro, které ji vždy následuje.
(www.janbily.cz)

Martin Dokoupil:
Vlny růstu a krizí jsem ve svém profesním i osobním životě zažil už několikrát. Obvykle jsem si ale tehdy neuvědomoval, že se nacházím jen v přirozené další fázi cyklu a nechával jsem se unést svými emocemi – od opojení vlastní „genialitou“ až po pocity naprosté bezmoci. Při pohledu zpět vidím, že každá z fází cyklu tvoření a zániku má své pozitivní i negativní aspekty.
Růst je sexy. Baví nás, jsme na sebe pyšní a společnost nás vnímá jako úspěšné. Rosteme, protože jsme dobře pochopili situaci kolem sebe a nabídli jsme produkt nebo službu, která uspěla. Jdeme po nastoupené cestě, kterou není třeba zpochybňovat – máme přece úspěch. Nemusíme se ptát, příliš nevnímáme změny na trhu ani v nás samých a věříme, že růst bude trvat navždy. S tímto očekáváním investujeme, rozvíjíme firemní struktury a plánujeme. Naše bohatství, pocit úspěchu a moc rostou. Podle mých zkušeností ale právě v takových dobách příliš neroste naše moudrost.
Po růstu nevyhnutelně přichází období stagnace. Začínáme přešlapovat na místě – nechce se nám opustit to, co jsme už vybudovali, propouštět pracně vybrané lidi, bořit draze zaplacené struktury. Objevují se pochyby o sobě či nastoupené cestě. Model, na kterém jsme vystavěli svůj úspěch, přestal fungovat. Nastává zkoumání dalších možností, protože si začínáme uvědomovat neudržitelnost situace. Ptáme se a rozhlížíme kolem sebe. Stojíme na rozcestí: buď budeme bojovat za udržení dosaženého, anebo na tom přestaneme lpět a otevřeme cestu změně.
Pokud se stagnace změní v pokles, nastane více či méně dobrovolné zeštíhlování, zbavování se zastaralých a již nefunkčních produktů a struktur, vyklízení dosažených pozic na trhu. To přináší vedle strachu, kam až to půjde, i úlevu, že se konečně (po předchozí stagnaci) něco děje. Taková očista přirozeně vytváří místo něčemu novému – pozornost se posouvá k novým tématům, dochází ke změně hodnot a priorit, navenek se tyto změny projeví změnou strategie. V této fázi se intenzivně učíme – analyzujeme potřeby trhu, přemýšlíme o tom, kdo vlastně jsme a co chceme a zvažujeme a promýšlíme, co nabídnout.

Nakonec občas věci mohou dojít tak daleko, že starou formu opouštíme, včetně části struktur, vztahů, klientů a majetku. Může to znamenat výpověď, stejně jako prodej či dokonce krach firmy. Tato „smrt“ ale současně otevírá prostor novému začátku. Když staré propustíme, může se nové narodit. Tentokrát už o zkušenost moudřejí můžeme hledat nové místo či zakládat novou firmu.
V tomto cyklu vidím zakódovaný vyšší smysl. Vnímám ho jako spirálu, po které lidsky rosteme. Díky opakovanému procházení cyklu růstu-stagnace-poklesu- zániku/vzniku se stáváme moudřejšími, pokornějšími a vědomějšími.
(www.bluestrategy.cz)

Právě jsme vytvořili komunitu na FaceBooku: Fórum vědomého businessu.
Fórum vědomého businessu

Propagujte i svojí stránku