Open Space Technology

Open Space Technology je metoda moderace diskuzí a kolektivní práce ve velkých skupinách, používaná pro strukturování konferencí, kongresů, dialogických setkání, ale i v managementu firem. Hodí se hlavně pro skupiny mezi 50 a 1000 účastníků, částečně je tato struktura používaná i v menších skupinách.

Charakteristickým znakem OST je formální otevřenost - jakékoliv téma má zde místo a nic není vyloučeno. Pracuje se ve skupinách na tématech, které jsou zadávaná v plénu na začátku OST (případně na začátku každého dne, trvá-li OST více dní). Výsledky pracovních skupin jsou na konci OST (nebo dne) sebrány a jsou opět prezentovány celému plénu. Důležité jsou při tom pravidla infrastruktury OST (viz níže). OST vytváří prostor, ve kterém se velké množství lidí může zapojit do procesu hledání řešení mnoha dílčích témat, které se pak slévají do společného proudu k většímu, celkovému tématu. Při tom využívá OST plně synergii - to znamená společné působení skupiny, které je větší než pouhý součet jejich jednotlivých složek.

Ačkoliv OST trvá někdy více dní, neexistuje nic jako "plán dne". Nejsou žádní předem daní řečníci a také neexistují úlohy, které by se "musely splnit". Celodenně otevřený buffet s jídlem a pitím zásobuje účastníky "energií", tak, aby byla zajištěna co možná největší flexibilita účastníků. Je velikou výhodou, pokud místo, ne kterém se OST koná, disponuje mnoha menšími prostory nebo "kouty", kde se můžou scházet jednotlivé skupinky účastníků.

Historie OST

Open Space Technology byla "objevena" 1985 v USA Harrisonem Owenem a zažívá nyní celosvětový intenzivní rozmach. Owen se zabýval delší dobu přípravou jednoho kongresu pro poradce, zabývající se vývojem organizací. Kongres se vydařil, ale na konci mu jeho přítel řekl: "Víš, to nejdůležitější se pro mě dělo v přestávkách na kafe." Owen potom přemýšlel o tom, jak by bylo možné organizovat konferenci, která by se skládala ze samých přestávek na kávu.

Pravidla infrastruktury

Open Space Technology se děje vždy k určitému "velkému tématu". Na začátku OST se sbírají jednotlivými účastníky prezentovaná "dílčí témata", která ovšem zdánlivě s "velkým tématem" nemusí mít nic společného. Cokoliv se jako dílčí téma objeví, má právo na prezentaci.

Tato dílčí témata se potom vyvěsí např. na přehledné tabuli s tím, kde a kdy se koná "kroužek", pracující s tímto dílčím tématem. V těchto kruzích je každý, kdo přijde vítán. Také zde může kdokoliv k tématu promluvit, účastnit se diskuze, práce na tématu atd. Každý nese přitom odpovědnost sám za sebe a za to, zdali v kruhu zůstane, či kruh po jisté době opustí. Toto setrvávání ve skupině pouze po dobu, kdy účastníka skupina zajímá, kdy mu jeho účast připadá smysluplná, se jmenuje "Pravidlo dvou nohou".

Kromě tohoto pravidla existují ještě čtyři principy:
- Kdokoliv přijde, je ten správný
- Cokoliv se stane je to, co se stát má
- Začne se, když je čas zralý
- Když se skončí, tak je konec.

Kruh k dílčímu tématu končí buď po uplynutí daného času (např. 2 hodiny) nebo poté, co účastnící dojdou k přesvědčení, že "kruh skončil". Z kruhu a jeho závěrů vzniká záznam, který je poté prezentován v konečném plénu.

Citováno ze stránek Jana Bílého www.janbily.cz
 

Právě jsme vytvořili komunitu na FaceBooku: Fórum vědomého businessu.
Fórum vědomého businessu

Propagujte i svojí stránku